Manažer, co to zkusil jinak

Petr Š.

Co tě vedlo k myšlence, že vyzkoušíš koučování?

Vedl jsem již několik různých týmů, a vždycky jsem dbal na to, aby se všem dobře pracovalo, ale pokaždé jsem došel k tomu, že ti nejlepší časem jako kdyby přestali mít sílu. Nechápal jsem, proč se to děje, tak jsem začal hledat odpovědi na internetu. Došel jsem až k názorům, že motivovat druhé reálně není možné, což mě dost zklamalo, protože na to jsem vždy stavěl. Nakonec jsem se rozhodl, že chci vědět něco víc o tom, jak funguje, nebo nefunguje motivace a chtěl jsem si to vyzkoušet nejdřív sám na sobě. Tak jsem oslovil kouče, který ze mě prý dokáže dostat víc, než dokážu já sám. 

Podle čeho sis kouče vybíral?

Vzhledem k tomu, že jsem měl celkem dost načteno, jak takové koučování funguje a že důležité je, aby bylo co nejvíce zaměřené na nastavení mysli, vybíral někoho, kdo se zabývá právě správným fungováním mozku, neurovědou. Našel jsem studenta Brain Based Coachingu, což mě oslovilo, a tak jsem to zkusil.

Jaké jsou tvé dojmy z koučování? A co sis zatím odnesl?

V první řadě jsem překvapený, čeho všeho jsem schopen, když mám vedle sebe člověka, který mě vlastně jen poslouchá. Nepřestává mě udivovat fakt, že i když na sezení přicházím naprosto bez nápadu, jak určité situace řešit, tak už po hodině povídání si odnáším vždy zajímavé nápady. A nejúžasnější na nich je, že jsou moje.

A teď to hlavní, co tyhle tvé zkušenosti zatím přinesly tvému týmu?

Rovnou se přiznám, že jsem začal, samozřejmě se svolením svého kouče, tak trochu vykrádat techniky, které používáme na našich sezeních. Je totiž úžasné, jak jednoduché je hacknout naše mozky. Stačí vytvořit o trochu jinou atmosféru a hned vše probíhá jednodušeji. Už jen například vyhodnotit zadaný úkol s někým z mých lidí, je jednodušší, jde to úplně beze stresu. Nebo samotné porady, které už nemusím celé oddřít sám. Přijde mi, jako bych tam byl spíše jako divák, všechno běží téměř samo. A co je nejzajímavější, že stačilo tak málo, odvážit se zkusit to jinak.