Zdeňka K.

Když se řekne kouč, většina lidí si představí drahé povídání u kávy s někým, kdo Vám říká, co byste měli dělat. Jenže profesionální koučování vypadá úplně jinak. A já jsem si to uvědomila teprve tehdy, když jsem ho skutečně zažila.

Kouč není kamarádka, která Vás bude utěšovat, litovat nebo vést k odpovědím, které chcete slyšet. Kouč je nezávislý, objektivní, upřímný partner v myšlení. Člověk, který nemá důvod Vás chránit před pravdou, nezlehčuje věci, jen aby Vám bylo příjemně, a rozhodně Vám neříká, co máte dělat!

Je to kriticky přemýšlející partner, který Vám nastaví zrcadlo bez přikrášlování a bez potřeby se zalíbit. Nenabízí hotové odpovědi. Nenutí řešení. Jen otevírá prostor k tomu, abyste se poprvé setkali sami se sebou bez filtrů.

Je to náročné. Je to někdy nepohodlné. A přesně proto to funguje!

Koučování není posezení u kafíčka. Je to mentální dřina v posilovně. A ta pravá práce začíná ve chvíli, kdy už nemáte kam uhnout sami před sebou.

S každým sezením jste silnější, pravdivější vůči sobě a schopnější dělat rozhodnutí vědomě, ne ze zvyku nebo strachu.

To nejdůležitější?

Odpovědi si nehledáte proto, že Vám někdo vede ruku nebo Vám podsouvá jeho představu správného řešení. Odpovědi najdete Vy sami!

A když k nim dojdete vlastním tempem a vlastním procesem, nestojíte si za nimi proto, že Vám je někdo „poradil“. Stojíte si za nimi proto, že víte, čím jste si prošli, než jste je dokázali vyslovit nahlas.

A to je přesně ta hodnota!

Až překvapivě jednoduché, a přitom mimořádně náročné. Ne proto, že Vás někdo tlačí – ale proto, že poprvé nehrajete roli pro ostatní, ale pro sebe.

Ale aby to fungovalo, musíte narazit na kouče, kterému důvěřujete – ne proto, že Vás hřeje u srdce, ale proto, že si dovolíte před ním být skuteční. Bez rolí, bez masek, bez výkonu. Já takové štěstí měla (mám) !

Dnes vím, že sezení s ním nebyla investice do rady. Byla to investice do sebe. Do své vlastní jasnosti. Do odvahy jednat podle toho kým skutečně jsem – ne podle toho, kdo se čeká, že budu.

Co je pro mě nyní nejdůležitější? Tahle cesta nekončí. Je to proces, růst, posun – a já jsem ráda, že na ni nejdu sama, že v ní mám kouče, se kterým chci pokračovat.

DĚKUJU MARKU!